🐁 12 úhlů pohledu

Zapsáno rukou, která nechtěla nic vysvětlit.

Tyto pohádky nevyprávějí příběhy tak, jak by měly.
Místo kouzel tu vládne nedorozumění.
Místo dobra a zla – podivný klid mezi nimi.
Zvířata tu mluví, ale ne proto, aby nás bavila.
Říkají to, co lidé nemohou vyslovit.
Příběhy, co se spíš staly, než vymyslely –
a možná se pořád dějí.
Jen je nelze vidět z běžného úhlu.

KŘIVÁ POHÁDKA ⬇️

Taková malá, divná, křivá
pohádka o myši,
co možná ani není pohádka,
ale něco,
co se stalo.

A v tom světě jsou i jiná zvířata
– čáp, páv, kocour, kozel…
ale všechno to je
napůl sen,
napůl vtip,
napůl výklad
a napůl úplně mimo

O MYŠI
a o tom, co se stane, když si jí NEvšimneš

Kdysi – zároveň ne tak docela dávno.
A ne úplně blízko, ale zase ani ne nijak moc daleko.

Žila jedna myš.
Byla malá, tak jak to u myší
normálně bývá.
A měla dvě veliké uši,
což také není u myši žádná vzácnost.

Nebyla nijak zvlášť rychlá,
ale ani úplně pomalá.
Nebyla hloupá,
ale ani kdovíjak chytrá.

Na první pohled
obyčejná, běžná myš.

Ale ne – normální.
Všímala si věcí, které ostatní přehlíželi.

Například toho, že se ve vzduchu občas zadrhne věta.
Nebo že páv,
když se nikdo nedívá,
přepočítává svá oka.
Nebo že čáp,
někdy jen tak
přistane na komíně
a zapomene,
koho měl donést.

A tahle myš
si začala věci zapisovat.
Ne na papír.
Ale tak nějak.
Do ticha.
Do koutů.
Do skulin mezi slovama,
kde to obvykle nikdo nečte.

A pak si jednoho dne všimla,
že se kolem ní začínají
hromadit zvířata.

Ne v řadě.
Ne v kruhu.
Prostě…
tak nějak.

A každé si neslo něco,
co nevysvětlovalo.

Zajíc měl popálené uši
a voněl po kouři.
Kocour se dusil smíchem,
protože spolkl tečku.
Slon si v chobotu nesl třešně,
co nikdy nedozrají.
A lemur se nedíval na nic,
jen na stranu,
kde nic nebylo.

Myš neříkala nic.
Ale všechno si poznamenala.
A pak se jednoho dne
zeptala první větu.

Ne velkou.
Ne důležitou.
Jenom tu jednu:

„Chceš myš?“

A to nebyla otázka,
co se ptá
na ni samotnou.
To byla otázka,
co se ptá
na všechno.

Na smysl.
Na jazyk.
Na strach.
Na to,
co si z nás kdo udělá.

A taky na to,
jestli si tuhle pohádku
necháš vyprávět
do konce.
Nebo zapištíš a utečeš.
Nebo si ji složíš jinak.

Protože od té chvíle,
už to nebyla jen myš.

Byl to klíč.
A pádlo.
A past.
A konec úvodu.
Ale začátek něčeho dalšího.

..možná..